 Koncem minulého týdne jsem se končně dostal do kina na druhý film o transformerech. Rovnou přiznávám, že jsem byl ve Slovanském domě na titulkované verzi. Ostatně do kina chodím zásadně na titulkované verze a pokud si pouštím film doma, dávám taky přednost titulkům. Tenhle článek ale bude o dabingu, slibuju :-)
Nechci tady psát recenzi na Transformery, těch už je na netu dost a od fundovanějších lidí než jsem já. Můj osobní pocit z toho filmu byl vcelku neutrální, nebyl jsem ani nadšený (jako u jedničky), ani zklamaný. Jen mi přišlo, že celý film tak trochu trpí "dvojkovým" syndromem. Když má být nějaká postava vtipná, tak je vtipná za každou cenu, když má být na plátně akce, tak je tak obrovská a velkolepá, že už vám to za chvilku ani nepřijde tak úžasné. Ale rozhodně jsem se ty dvě hodinky v kině nenudil. Ale teď už k tomu dabingu...
Transformery jsme ve studiu LS production začali dabovat asi měsíc před jejich premiérou a skončili jsme doslova pár dní před jejich uvedením do kin. Ne, že by nám to trvalo tak dlouho, ale ještě 10 dní před ohlášenou premiérou nebyl hotový finální střih. Byl nadabovaný kompletně celý film, ale režisér Bay stále ještě stříhal, přidával a vyhazoval záběry a tak se musely i všechny jazykové mutace pořád dokola přetáčet a přetáčet. Dokonce i když už probíhal v USA finální mix dabingu, seděli jsme tady v Praze ve studiu a měnili a dotáčeli věty. Osobně nemám ve filmu víc než 20 replik, ale točil jsem je natřikrát :-) To ovšem není u takhle velkých filmů tak neobvyklé, kvůli tomu bych dabing Transformerů nenazval porodem... To nejobtížnější na celé práci byl fakt, že pro americké produkce je celá evropa zřejmě divoký východ, kde všichni od rána do večera pracují jen na tom, aby jim ukradli filmy. Už jsme si za poslední roky zvykli, že kopie pro dabing jsou nejrůznějším způsobem chráněny. Obraz je černobílý, běhají přes něj různé čáry, v obraze je několik timecodu a přes celou obrazovku je nápis, že kopie je určena pouze pro účely dabingu v konkrétním daném studiu. Dalším způsobem ochrany je originální zvuková stopa v kvalitě telefonního hovoru (a to ještě na hodně špatném telefonu). U Transformerů to tak nebylo. Zvuk byl jasný a čistý a přes obraz ochrané prvky  neběhaly...žádný obraz totiž nebyl! Za těch pár let, co se dabingem živím to bylo skutečně poprvé, kdy jsem vůbec neviděl co dabuju. K dispozici byl pouze timecod a černá obrazovka na které se při detailech objevilo malé kolečko, ve kterém byla vidět pouze pusa mluvící postavy a jakmile se postava trochu odvrátila od kamery, kolečko zase zmizelo a nastala černá tma. Možná namítnete, že pusa by měla přece pro dabing stačit, na to aby byl herec synchronní nepotřebuje vidět gesta a kulisy. Ano, to máte pravdu... Problém ovšem je, že vidíte například otevřenou pusu hlavního hrdiny, jak řve jako tur, ale už vůbec nevidíte proč křičí. Je to proto, že má v klíně nádhernou Megan Fox, nebo mu právě Deceptikoni utrhli nohy? Nikdo neví... Ještě bych pochopil, kdyby měl alespoň režisér dabované verze před natáčením možnost si film prohlédnout, aby pak mohl hercům říct, co se zrovna na plátně děje a proč... ale ani taková možnost nebyla. Nicméně stejné podmínky pro práci měla všechna dabingová studia v evropě a všechna to sudoku nakonec nějak poskládala, takže američané nemají jediný důvod do budoucna na této metodě ochrany něco měnit. Osobně jsem dabovanou verzi Tranformerů ještě neviděl, ale prý na výsledku není nic poznat. (což můžete potvrdit, nebo vyvrátit v komentářích) :-)
|
